Tak mi štve škola ještě víc. Jako by nebylo dost toho utrpení, kter jsme si prožili. Chybí nám 3 maturitní profesoři a to včetně třídního, který je po infarktu a do školy se vratí nejdříve příští rok. Jelikož je snaha udělat z typický průmyslovky IT školu, tak tu pomalu nebude místo na tak krásné obory jako je slaboproud nebo automatizace. Přitom to není z vývojovýho hlediska vůbec správný už z toho důvodu, že se jenom těžko budou shánět vyučující za ty peníze, které jim je škola ochotna nabídnout. Dneska byl ve třídě pan řídící a nazval nás "nejpostiženější třídou". Myslel zřejmě postižení absencí maturitních profesorů, ale zbytek třídy to pochopil trochu jinak :-). Nechápu proč se s tim nezačne konečně něco dělat. Samý suplování, rozvrhy se mění ráno a člověk se ani nedokáže pořádně připravit na hodiny. Člověk, kterej to zařizuje, by se měl vyměnit, protože v tom má evidentně bordel. Dobrá je taky ekonomika... Debilní test zaměřenej na počítání příjmů, celej udělanej tak, že všichni dostanou za 5, protože nestihli spočítat nebo protože jim nikdo neřek, že existuje milion výjimek s počítáním odpočtů. Karel by si zasloužil pěkně tuhej test z elektroniky, aby zjistila, že je na elektru a ne na obchodce.

Jelikož se blíží maturity, tak byla na dnešním programu připravena vyhláška padesát. Každ elektrikář dobře ví, že tohle je první krůček k elektrotechnické praxi. Dali jsme na stůl 200 korun a napsali si test. Bylo v něm 20 otátek a měli jsme na něj hodinku. Otázky putovaly po třídě a stačili jsme si povědět i to, co jsme neveděli. Lehčí test jsem nepsal. Horší je to s maturitou... Dneska onemocněl už druhý učitel na telekomunikace a shodou okolností převezli našeho třídního do nemocnice. Oba to jsou maturitní předměty, takže všem naskakuje husí kůže při představě, že svoje znalosti budem vykládat neodbornýmu profesorovi. Mohli bysme se za ním jet podívat, už jenom z diplomatickch důvodů je to potřeba. Na začátku týdne jsem si všimnul, že má třídní problémy s krátkodobou pamětí - občas to má každý, u starších lidí je to častější. Snad se brzo uzdraví a budeme se opět učit to, co máme. Půjdu se dál učit. Nějak ten čas ubíhá čím dál tím rychlejš...

Už dlouho jsem nepsal do blogu, není na to pomalu čas ani chuť. V pátek se v Ostravě stalo neštěstí, kdy se srazily 2 tramvaje na jednokolejné trati. Nebudu tu popisovat jak se ve 3. tisicíletí dají zabezpečit tyto tratě... Bezpochyby jde o selhání lidského faktoru. Chtěl bych se spíš soustředit na lidské osudy. Představte si, že je páteční odpoledne a máte před sebou klidný víkend. Nastoupíte do tramvaje a tešíte se na vyhřátou pohovku v obýváku. V tom se stane něco, s čím nedokáže nikdo počítat - osud. Sny se rozplynou a vyndavají z vás ocelové trubky, všude krev a nářek ostatních zaklíněných lidí. Život se vám obrátí úplně naruby, začínáte mít jiné životní postoje, všechno už nebude jako dřív. Stranou jde úplně všechno, ať podnikáte nebo studujete - jste na jedné lodi a musíte si pomáhat. V těchto situacích si člověk uvědomí, jaký vzácný dar od přírody dostal. O tom život je.