Pátek se opravdu vydařil. Bylo teplo a slunečno a šli jsme se školou na Ampéra. Samo sebou jsme museli na první 2 hodiny do školy a nebyla rozhodně nuda. Hned první hodinu na elektronice si profesor zavolal spolužáka a zkouší ho z ventilátoru, tak řikám proč jako z tohohle, že to bereme v silnoproudu. Vypadlo z něho, že na dílnách strkal koště do větráku a tak jsme si odvodili, co se s tim větrákem děje. Prývelký proudy, který by ho mohly zabít ;-). To je celej on... Mno tak jsme šli na výstavu do Letňan. Nejdřív to vypadalo, že pujdem jenom s třídnim, ale nakonec s náma šli další tři profesoři a v autobuse jsme potkali ředitele, tak docela hukot. Právě na přání ředitele jsme museli povinně ke stánku (tušim nějakýho uzimexu), kde nám sympatickej vystavovatel popisoval na LCD obrazovce chod jejich motorů a v čem jsou lepší než ostatní. Dokonce z něho vypadlo, že se používají v tom "vozítku" na Marzu, kde se prý vědci domnívali, že životnost bude 3 měsíce, ale už to tam jezdí 3 roky... Mno a pak nenápadný rozchod... S kamarádem jsme se začali shánět po balónkách plněný heliem. Sehnali jsme :-D. Pak jsme si dali klobásku s pivem a chvíli na to kolem nás prošel profesor, který asi zabloudil. Byl jsem moc unavenej a tak jsem psal lásce, jestli bych si u ní moh odpočinout. Souhlasila, tak jsem jel domů, pak pro růžičku a za ní. Mno a domů jsem se vrátil dneska okolo 14 hodin :-D. Trošku se to protáhlo, ale odpočinul jsem si. Ampér byl výbornej a hostesky lepší jak na Invexu :-P

V sobotu měla láska maturitní ples, tak jsem se tam naní šel podívat. Vzal jsem s sebou snad všechno potřebné a začal jsem jí v tom zmatku hledat. Kupodivu stála na nápadném místě, takže jsme se setkali během pár sekund. Fotil jsem a i nátáčel každý její krok. Mno až na pár držení spolužáků okolo pasu celkem pohodová akce. Měla tam i svojě příbuzný. Rodiče jsem už viděl, měli ze mně docela radost a pořád pokukovali po svý dceři. Já jsem mezitim šel popíjet s jejíma příbuznýma. Dal jsem za tu dobu 3 dvanáctky a jednu desítku, dvě cigarety a měl celkem dobrou náladu. Pak ale začlo panákování a jak už mnozí pijani tuší, tak to neskončilo moc dobře. Sestřenka si se mnou chtěla zatancovat, tak jsem šel. Pevně na sebe nalisovaný, oba trošku víc připitý a uživali jsme si na tanečním parketu. Ani nevim kdo s tim přišel, ale začal se tvořit na parketu řetěz a tak jsem ho i já se sestřenkou následoval. Nic by na tom nebylo špatnýho, kdyby jsme se při první zastávce u baru nezastavili a neobjednali si dalšího panáka. Pak jsem šel na záchod a zpátky ke stolu. Bylo mi už hodně špatně, tak jsem si říkal, že je lepší tu na ně počkat než je jít hledat v opilosti. Čekal jsem a čekal a nikde nikdo, tak jsem pomalu střízlivěl. Asi po hodině přišla uplakaná láska, proč nejsem u nich dole u stolu, tak jsem jí odvětil, že mi je strašně špatně. Teď přišel okamžik, kterýho budu ještě dlouho litovat. Na slova "když ti je špatně, tak běž domů" jsem šel domů... Ona se za mnou rozběhla a snažila se mně neverbálně přesvědčit, abych zůstal. Pohladil jsem jí po tváři a odcházel jsem pryč. Ještě před vkročením na ulici jsem se zastavil a přemýšlel jsem, jestli to bylo dobré rozhodnutí. Nakonec jsem kvůli stavu, jaký jsem měl, se rozhodnul, že radši půjdu. Odjel jsem autobusem domů, pak jsem půl hodiny spal na tramvajové zastávce, kdy mně kupodivu probudila správná tramvaj a odjel jsem. Na konečný jsem se ještě vyzvracel a šel zklamaný domů spát. Bylo mi strašně smutno... Dneska jsme se usmířili, jsem za to moc rád, nechci jí nikdy ztratit. Je to moje zlatíško a štěstíčko zároveň! Miluju tě lásko! Dneska jsem ještě vystříhal a trošku upravil videa ze včerejška, celkem jsem se u toho zabavil a obdivoval jsem její krásu...

    Chtěl bych ti česat vlásky,
    to tak v lásce chodí
    Natrhat ti řůže z lásky,
    které se k tobě hodí

                            Básně z lásky budu citovat,
                            opravdu tě mám moc rád
                            Za ruce držet a milovat,
                            co nejvíc štěstí ti dát

                            Až nastane náš velký den,
                            podívám se ti do očí
                            Nebude to jen křehký sen,
                            najdu cit co nekončí

                            Octnul jsem se na rozcestí,
                            v tomto velkém světě
                            Já jsem měl to štěstí,
                            já našel jsem tě!


                            Miluju tě Aničko :-*
                            16.3.2007

Když tento příspěvek sem píšu, tečou mi slzy po tváři. Snad z rozčílení možná z odvahy. Včera, dnes a zítra obracím se k tomuto světu a pokládám mu otázku proč je tak nespravedlivý, proč existují kreténi? Lidi, o kterých píšu asi už tuší, pár nadávek, vykřiků, jak se tu sluší. Já přenádherné básně psal a teď mam v očích žal. Srdce už ale nebolí, už dlouho ne. Stokrát si přál, aby to byl osud a on to zmar. Zbytečné hodiny života a smrti, velké přízraky co život bortí. Mám dost toho nespravedlivého světu, plný války a hněvu. Poesii skládám jako jeden z mála, někomu se líbí, někdo jen fláká, pár veršů beze smyslu, chci dokázat svou pravdu do úsvitu. Já pravdu mám, Óóó má země česká, chci se ti klanět až budeš čistá. Kdo nechápe, neví o čem jsou tyto verše, jsou o výhře, prohře i o osudu bezmyšlenkovitých lidí, kde Ivana i Ribu vidí. Jsou i o celkové povaze čechů, jak si krademe a boříme svou zem, která je pro tebe i pro mně domovem. Proč tedy jsou zákony, proč jsou soudy? Proč lidi nedovedou souhry? Někdy si přeju lítat prostorem, ikdyž lítám, je tu však odpor co věčne vídám. Rosu na spadlých kmenech stromů, mechy porostlé skály jihočeské krásy domů, vše dominuje někde v dáli. Tohle není ta zem, kterou jsem si přál, tohle je pouze iluze, které jsem král. Nemam slov, nemam nápady, lepší je vzlykat a kochat se západy :'(