Není už moc času psát o všem, co se mi mihne hlavou, nicméně jsem sebral odvahu a píšu tento příspěvek. Další věcí je ochrana soukromí. Konečně teď pociťuju jak je soukromí důležitý a že nemá cenu se se všema dělit o svoje zážitky, hold doba je taková. V neposlední řadě bych chtěl blog rozjet u sebe na doméně (až bude chvilka času) a pojmout ho spíše techničtěji. Jinak momentálně mám práci a jsem víceméně spokojený. Pořád sám, pořá všední problémy, pořád přemýšlím jak změnit svět. Zanedlouho budu slavit svoje 22. narozeniny a tak přemýšlím nad smyslem mého života, co jsem dokázal a co jsem ztratil. Njehorší na tom je, že se některé věci už nedají změnit a musím se koukat jenom před sebe. Chtěl bych trochu hodnotnější život, ale momentálně to nejde :-(. Příště snad už na nové adrese...

Po dlouhé době mě zase něco přimělo napsat příspěvek do blogu. Jaká je nejfrekventovanější otázka posledních týdnů?!? "Nemáš náhodou profil na facebooku?". To mě přimělo trochu se zamyslet... Vypadá to jako pandemie, která za sebou nechává i populární bebo.com a další podobné portály. Z facebooku se stal/stává doslova fenomén, denně se prý registruje přes 5000 lidí. Zprvu jsem byl proti, protože nenabízí takový komfort jako například lide.cz. Člověk nemůže hledat nové známosti podle věku ani se probírat nespočetným množstvím profilů a obdivovat fotky vrstevníků, tedy spíše vrstevnic :-). Nedalo mi to a tak jsem se zaregistroval... Byl jsem překvapený, že už je rozhraní kompletně v češtině. Přidávání přátel pomocí mailů bylo zdlouhavé, ale za pár dnů jich tam mam už 7 :-). Nabízí spoustu možností jak svým znamým přiblížit, kdo vlastně jste, jaké máte názory, případně se stát fanoušky slavné osobnosti nebo webové stránky :-D. Založil jsem svůj fan klub mojí služby pagerank.jklir.net a kdo chce, tak se může stát fanouškem. Doporučit bych chtěl taky aplikaci MIKROBLOGY.cz, ve které můžete každý týden odpovídat na aktuální otázku a následně sledovat jaké názory mají známé osobnosti i ostatní BFU z facebooku. Hlavně všichni přátelé jsou po ruce a v případě nouze stačí napsat vzkaz, který se přepošle i do mailové schránky. Znamená to snad konec vetšiny sociálních sítí?

Včera byl první letošní sraz naší sítě. Přijela kupodivu spousta lidí i z Proseka i z Ďáblic a tak jsme se pomalu nevešli ke stolu. Probíral se tam i můj telefon, notebooky, internet - zkrátka jako obvykle :-). Dal jsem tam 3 piva i večeři a šli jsme do Kantýny (Belly). Hned po vstupu nás ohromil závan lehkých drog a tak jsme si šli sednout radši ke stolu. Měl jsem s Icemanem zajímavou diskusi. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jednoduchý věci jsou krásný když tomu člověk nerozumí. Naopak u složitých věcí lze nastavit spoustu parametrů a ve finále se lze dostat nad výsledek jednoduchosti. Kreslil jsem tam takový dva ledovce a v hlavě přemýšlel o pěkný metafoře :-). Nakonec mě napadlo ripování CDčka. Neznalec se spokojí s rychlym ovládáním, mizernou kvalitou atd., zato "profík" si rád nastaví 320 kbit/s, VBR, případně doplní i ID3 tagy. Iceman přišel s kolečkama v hodinkách - jasně, čím víc koleček, tím je větší možnost, že se někde něco pos*re ;-). Naházeli jsme pár peněz do jukeboxu, pak jsme zkoušeli fotbálek, ale asi někdo ukrad míčky nebo byl prostě rozbitej :-D. Tak jsme si zahráli šipky... Podařilo se nám zlanařit ještě Loosera a dvě (asi) třicítky. Byla sranda. Moje náhozy okolo 70 byly nádherný, říkal jsem, že to tak mam i s láskou, ale opačně :-). Měl jsem tam další 3 plzně a cítil jsem se úplně normálně, hrozně jsem se tomu divil a doteď jsem to nepochopil. Sraz se vydařil :-)

Včera jsem byl po dlouhé době na další schůzce. Momentálně sháním práci a chytl se toho můj bývalý šéf Jan Řežab. Tenkrát vedl firmu Redboss, momentálně se věnuje spíše webovým aplikacím. Má rozjeto několik projektů a tak silně přemýšlí, že by mě zaměstnal, teda spíš, že mi něco sežene. Je jeden z mála lidí, kteří mají ponětí o tomto blogu a defakto o mě ví všechno :-). Je témeř stejný jak si ho pamatuju z dřívějška. Dokonce jsme se shodli na pár věcech, prodiskutovali dosavadní život i budoucnost. Každopádně práce pro něho je výzva jako kdysi bylo programování pro mobilní telefony. Tenkrát jsem to musel vzdát, nebyl na to čas ani chuť. U webových aplikací nejsem ničím omezován a nabízejí obrovský prostor pro nápady. Jestli všechno půjde podle harmonogramu, tak bych měl mít v průběhu pár dnů práci - portál kafevemeste.cz . Prací člověk zapomene na spoustu problémů a to nejdůležitejší - získá zkušenosti do budoucna. Je těžká doba, tak ji musím nějak přežít... Pomalu se mi vrací štěstí ;-)

Nebyl by to rok bez pražského novoročního ohňostroje. I letos jsme zavítali do Bohnic, kde je ideální výhled na Letnou, odkud se odpalovaly rakety. Přijeli jsme o pár minut dřív, ale stejnak bylo narváno úplně všude. Nakonec jsme našli flek a byli jsme připraveni na ohňostroj trvající 999 sekund. Bylo tam spousta dětí a tak nebylo ani moc slyšet výbuchy raket. Ohňostroj to byl nádhernej a jak jsem i trefně podotknul, tak to byl jeden z mála milionů města, které jsme mohli na vlastní oči vidět :-). Cesta zpátky byla zajímavá. Stoupnul jsem si na autobusovou zastávku a čekal na autobus. Za pár minut přijel a zastavil přímo předemnou. Fungovaly jenom první dveře, takže si dokážete představit tu tlačenici a nával lidí na příď nástupiště. Dokonce jsem si mohl natáhnout i nohy, s čímž jsem vůbec nepočítal :-). Někdy se věci stanou úplně jinak než jak se to učí v teorii - možná to už byl první náznak štěstí v novém roce (devítka je moje šťastné číslo). Momentálně se cítim jak znovuzrozený, všechny starosti se uzamkly s koncem roku 2008 a já jsem moc rád. Ten minulý rok stál za starou bellu. Jinak jsem od Google dostal krásný novoroční dárek - pagerank 5 na mojí subdoménu. Shodou okolností jsem se připletl do diskuse, kde se probírala cena mojí domény a mých výtvorů. Před nějakým časem mi jeden slovák nabízel 10000 Sk, vysmál jsem se mu a posléze mi začal nadávat... V diskusi byla cena mého webu vyčíslena na víc než 50000 Kč, což mě hodně překvapilo. Představte si, že máte na hadru data, která mají větší cenu než samotný hardware stroje :-).

Je to sice už pár měsíců pryč, ale stále aktuální téma. Všechno se mi v hlavě vrací znovu a znovu a začínají mi do sebe zapadat jednotlivé kousky. Shrnul bych to asi tak, ža to byl nádherný vztah plný něžností, pochopení a tolerance. Občas lítaly jiskry, ale naštěstí nic nezapálily. Anička zmiňovala tři momenty, kdy jsem jí zklamal. Samozřejmě to naráží na úhel pohledu a určitou subjektivitu, ale kdo mě zná, tak ten si o tom udělá správný obrázek. Prvním moment byl když jsem se opil na jejim maturitním plese a bylo mi strašně špatně. Neměl jsem ponětí o čase a o okolí. Přiběhla celá ubrečená kde jsem a proč nejsem dole. Odpověděl jsem jí na to, že mi je strašně špatně a ona, že mam jít domů - tak jsem šel. Druhým moment byl když jsem zaspal, když jsme měli jít na snowboard. Byl to jedinej histerickej záchvat, kterej jsem u ní kdy viděl, ale po pár hodinách bylo vše relativně vpohodě. Třetí moment nastal letos o prázdninách, když jsem si šel koupit cigarety k 2,5 km vzdálené čerpací stanici. Od té doby se už všechno jenom hroutí, nepromluvila se mnou, všechno špatně. Kostičky zapadají a mam čisto v hlavě. Měla to celé promyšlené a mluvila konkrétně k daným prohřeškům. Stačila prkotina a najednou jsem nebyl její. Nejspíš mi zahnula, ale to se nikdy nedozvim.... Možná stereotyp? Kdo ví. Nejvíc mě dostala SMSka ze včerejška, ve který mi psala, že si její nový přítel nepřeje, abysme se scházeli a ona že to taky nechce. Nedovedu pochopit, že par týdnů starej kluk má tu moc ovlivnit její rozhodování. Musela ho znát delší dobu nebo se na něho jenom odvolává, abych ji to nevyčítal? Nevařim z vody, všechno do sebe zapadá. Jenom mě moc mrzí, že mě zklamala a neřekla mi pravdu. Lež a nevěra jsou nejhorší veci na světě. Třeba si ještě někdy napíšeme, třeba za 5 nebo 10 let, možná nikdy nebo v příštím životě, kdo ví... Každopádně na ni vzpomínám v dobrém, byla s ní sranda. Vzpomínám jak jsem jí četl pohádky, jak jsme popíjeli kafíčko, jak jsme hráli travian :-)... Je velká škoda, že je to všechno pryč - It's too late to apologize. V poslední době si užívám svobody - ve všem. Není pro mě problém sehnat jinou, ale nejhorší je, že člověk začíná zase od nuly. Nekonečný boj :-)